Nádherné nosníky svým neobvyklým vzhledem a jasnými barvami vykouzlí na zahradě opravdový poutač. O přibližně 50 druhů je také velmi snadná péče.
Astilbe je rod vytrvalých bylin z čeledi lomikámenovité (Saxifragaceae). Jejich velká výhoda pro majitele zahrad spočívá v minimálních požadavcích rostlin na světlo. I těm nejpustším a nejtemnějším koutům vdechly nový život nádherné ráhna s filigránovými květenstvími v bílé, růžové nebo červené.
Vzhled květů a listů
Květy věží rostou v latách. Jejich délka se pohybuje od necelých pěti do deseti centimetrů. Většina věží má růžové, fialové nebo červené květy, zatímco jednotlivé odrůdy, jako například větve „Německo“, kvetou zářivě bílou barvou. Celkový dojem z květin je jemný a filigránský. Totéž platí pro mnohočetně dělené, pěkně zubaté listy rostlin, z nichž některé jsou jemně chlupaté.
Typy, odrůdy a růst
Do rodu vrabců patří téměř 50 různých druhů, z nichž v Německu jsou zvláště běžné Astilbe japonica, Astilbe thunbergii, Astilbe chinensis a zástupci hybridní skupiny Astilbe arendsii. Základní požadavky všech druhů na světlo, vodu, živiny a teplotu jsou stejné nebo dostatečně podobné. Zástupce různých druhů lze tedy bez problémů pěstovat společně.
Vrabci rostou jako trvalky, které mohou zaujmout vzpřímenou a kompaktní formu nebo volnou a rozložitou formu. Téměř všechny nádherné nosníky tvoří shluky. Odrůdy druhů Astilbe japonica a Astilbe chinensis dosahují výšky mezi 30 a 50 centimetry, zatímco druhy patřící do Astilbe thunbergii mohou často dosáhnout výšky celého metru. Hybridní nosníky někdy dosahují i 120 centimetrů.
Důležité informace o výsadbě
Umístění:
Stínové místo je vrchol a konec všeho, takže se vrabci cítí pohodlně a skvěle prosperují. Ideální je navíc vysoká vlhkost a spíše chladná okolní teplota. Za žádných okolností nesmí ráhna stát na žhnoucím slunci po dlouhou dobu.
Pro majitele zahrady neexistují téměř žádná omezení, pokud jde o místa použití. Vrabci se používají jako záhonové rostliny a k ohraničení stromů i ve skupinách venku. Lze je zasadit do skalky nebo na okraj jezírka a velmi dobře se jim daří také v okrajích a nádobách.
Patro:
Půda by měla být vlhká, kyprá a bohatá na živiny. Pokud je podloží písčité nebo hlinité, může pomoci rašelina, kompost, humus nebo i obyčejná zahradní zemina.
Potřeba vody:
Oštěpy potřebují hodně vody a musí se pravidelně zalévat. Dešťová voda je k tomu vhodnější než vápenitá voda z vodovodu.
Hnojivo:
Nosníky mají nízkou toleranci vůči vápnu. Jednou ročně, nejlépe na jaře, by měly být hnojníky zásobeny hnojivem. Důležitý je vysoký obsah dusičnanů a draslíku. Hnojiva s velkým množstvím dusíku se nedoporučují.