I když to název napovídá: hrušeň měděná není hrušeň. Naopak: strom nebo keř nese bobule.
Měděně červené listy na jaře a jedlé plody dávají jméno hruškovici (Amelanchier lamarckii). Vícekmenný keř nebo strom původně pochází ze Severní Ameriky a patří do čeledi růžovitých. Hruška na jaře energicky raší a spolu s načervenalými oválnými listy tvoří mnoho jemných bílých hvězdicovitých květů.
Bronzově až měděně zbarvené listy spolu s květy krásně upoutají pozornost a jsou ideální pro včely. V létě se listy, které jsou na spodní straně chlupaté, zbarvují do tmavě zelené. Na podzim bude k dispozici nová barevná varianta. Barva listů se změní na žlutou až oranžovo-červenou a tmavě červenou.
Amelanchier lamarckii – květ a plody
Po odkvětu (duben až červen) se objevují drobné kulovité plody, které působí fialově až modročerně. Tyto bobule jsou oblíbeným semenem ptáků. Bobule můžete jíst i syrové nebo je použít k výrobě džemu, šťávy nebo želé. Bobule jsou zralé, když při stlačení prstem mírně povolí. Mimochodem, drobné plody nemají s hruškami nic společného. Chutnají spíše po borůvkách. Plody, které zůstanou na keři, na podzim usychají a připomínají pak rozinky. Hruška měděná se proto také nazývá rybízový strom.
Hruška měděná – profil malé rostliny
| Hruška měděná (Amelanchier lamarckii) | |
|---|---|
| Rychlost růstu: | 20–25 cm ročně |
| Růst: | 400–600 cm |
| Růst: | 500–600 cm |
| Kořenový systém: | Malké kořeny |
| Umístění: | Slunce až částečný stín |
| Patro: | normální zahradní půda |
Rostlina měděná hruška
Hrušně skalní se obvykle prodávají v kontejnerech a lze je tedy vysazovat po celý rok. Nejvhodnější dobou je však jaro nebo podzim. Je důležité, abyste vykopali výsadbovou jámu, ve které je balíkmá dostatek místa. Po vložení keře se výsadbová jáma zasype vykopanou zeminou a sešlape. Prvních pár dní byste měli svou mladou rostlinu pravidelně zalévat.
Růst a růstové chování
Hruška měděná může dorůst až šesti metrů na výšku a šest až osm metrů na šířku, ale existují i malé odrůdy. Keř roste pomalu, mezi 30 a 60 centimetry za rok. Občasné topiary lze použít k udržení výšky a šířky pod kontrolou. Nápadný je vícekmenný růst, který dodává koruně neobvyklý deštníkový tvar. Zatímco amelanchier se často používá jako živý plot ve veřejných parcích, hruška měděná je oblíbeným domácím stromem v zahradě.
Umístění a půdní podmínky
Hrušeň měděná roste obzvláště dobře na slunném až polostinném místě. Půda by měla být mírně písčitá a dobře odvodněná s kyselým nádechem. Přidání kompostu při výsadbě je zvláště dobré pro keř. Hrušeň nepotřebuje větrolam. Amelanchier lamarckii je také otužilý a mrazuvzdorný, a proto jej lze uchovávat v dostatečně velkém kbelíku.
Amelanchier – důležitá opatření péče
Casting:
Hrušeň měděná je extrémně nenáročná na péči a je nenáročná. Po zasazení potřebuje dostatek vody. Později bude stačit déšť. Keř si dokonce dobře poradí i s dlouhými obdobími sucha nebo vlhka.
Hnojit:
Kompost je vhodný jako hnojivo a musí být na jaře zapracován do kořenového prostředí.
Střih:
Pozor:
Větve odřezávejte pouze přímo na větvích!
Topiary je nutné pouze v případě, že se rostlina příliš rozroste. Výhony, které rostou příčně a narušují celkovou strukturu, můžete odstranit koncem zimy – v bezmrazých dnech. Prořezávání je povoleno, i když se koruna zdá zevnitř holá nebo když se příliš mnoho větví kříží.
Kontrola chorob a škůdců
Hrušeň měděná je do značné míry odolná vůči škůdcům a chorobám. Jediným nebezpečím je padlí a spála.Příznaky plísně jsou povadlé listy a květy a hnědé až černé zbarvení. Postižené části rostliny musí být velkoryse odstraněny až po zdravé dřevo.
Důležité: Plíseň je povinná!